Historie

Z historie letecko-modelářského klubu Louka 

(ze vzpomínek Jana Škopíka)

  Na počátku roku 1971 při schůzce "Sdružení rodičů a přátel školy" mně navrhl tehdejší  ředitel základní školy  v Louce pan  Jan Tomčala, jestli bych nemohl založit modelářský kroužek při základní škole. Proč se obrátil zrovna přímo  na mne? Asi proto, že jsem  někdy jako desetiletý kluk stavěl modely letadel se spolužákem Mirkem Božkem, synem místního pekaře pana Božka. Později jsem stavěl lodičky.

  Od té doby uplynula sice dlouhá doba, ale když mě ujistil pan ředitel Tomčala, že bude pomáhat a radit,tak jsem na jeho návrh přistoupil. Dílna byla navržena ve škole v přízemí vedle šatny. Tímto bylo stanoveno, že kroužek začne  pracovat od 1.září  1971. První nákup  materiálu (smrkové nosníky,  překližka,   lepidlo  a  ostatní  materiál),   byl  pořízen  z prostředků "Sdružení rodičů a přátel školy".  Od září 1971, kdy započal kroužek pracovat, bylo přihlášeno do kroužku 12 žáků.  Podmínkou přijetí byl alespoň průměrný  prospěch žáka. Toto mělo motivovat  žáky, aby si  udrželi prospěch alespoň  průměrný. jak se ukázalo  později, tyto  podmínky nebyly  dobré. V  průběhu školního roku 1971-1972 chodily stížnosti od rodičů žáků, že jejich děti, i když nedosahují dobrých výsledků ve škole, mohou být manuálně  zručné. Později se ukázalo, že rodiče měli pravdu.

  V kroužku  jsme začínali historií  letectví, poznáváním druhů  dřeva, lepidel  (na  co  se  používají  a  na  co  jsou vhodné), základní čtení výkresů. První práce byly z papíru - zhotovení šipky, vlaštovky, učili se přesně  vystřihovat a  slepovat předtištěné  modely házedel. Další stavba byla házecí kluzák  RAY a další odvozený model  STRAKA. Tyto modely byly už slepované se smrkových nosníků, odřezků balsy, potažené papírem MODELSPAN a lakované napínacím lakem.  Samozřejmostí bylo, že po každé stavbě modelu  následovala soutěž  mezi členy  kroužku. Využívala  se přirozená soutěživost kluků. I když cena materiálu nebyla velká-spotřeba byla poměrně vysoká. Bylo nutné najít sponzora.

  V té době v Louce  dobře  pracovala organizace  SVAZARMu  a tato organizace byla podporována od státu. Bylo nutné přejít pod tuto organizaci. SVAZARM  sdružoval motoristy, střelce, kynology,  potápěče a jiné odbornosti. Mezi ně patřilo letectví a všechny druhy modelářství. Abychom mohli čerpat materiál, museli jsme se začlenit pod některý leteckomodelářský klub. Nejbližší kluby byly ve Veselí nad Moravou, ve Strážnici nebo v Hodoníně. Nejpřijatelnější klub se nám zdál v Hodoníně, který vedl pan Mastihuba.

  V  roce 1973  modelářský kroužek  ve spolupráci  s paní  Zálešákovou, která vedla kroužek vyšívání uspořádali ve škole první výstavu modelů a ručních prací.

  Mezi tím se  v dalších letech 1973 - 1975  kroužek rozrůstal až na 25 členů.  Proto  byl  požádán  pan  František  Hrbáček,  jestli by nedělal dalšího vedoucího kroužku. Tím, že kroužek měl dva vedoucí, jeho činnost mohla pokračovat rychleji.  Stavěli se soutěžní větroně kategorie  A3 a s těmito letadly jame začínali dosahovat prvních úspěchů. Další model A1 ŠKOLÁK  (zatím  ještě z překližkových žeber a smrkových  nosníků) už měl rozpětí křídla  1200 mm. I tady  jsme  soutěžili,  kdo z modelářů vyřeže více překližkových žeber s jednou lupínkovou pilkou. Další model kat. A1 byla celobalsová stavebnice modelu ČERTÍK, které jsme dostali z klubu Hodonín. Později jsme tyto stavebnice začali vyrábět sami v kroužku včetně obalových  krabic. Balsa v té době byla velice nedostatkové zboží. Pozdě ji jsme motivovali kluky za dosažené výsledky na soutěži balsou 3, 2 nebo 1 prkénkem (pro ně to bylo celé jmění). Cena prkénka silného 2 mm, šířka 60 mm a délka 900 mm byla 2 Kčs. V té době nás už bylo kolem 25 členů a když jsme jeli na okresní soutěž mládeže do Holíče, tak jsme museli požádat MNV a požárníky o zapůjčení  hasičského  auta. Z té doby je známá věta ředitele soutěže pana Bělohlávka: "Ještě nemůžeme začít, ještě tu nejsou modeláři z ÚKY".

  Od roku 1975 byly v  podzimních něsících každoročně  pořádány soutěže draků. Soutěžilo se  čí drak za dobu tří minut  vyletí nejvýše. Výška se měřila pomocí dvou  úhloměrů vzdálených od sebe 300  metrů. Z naměřených úhlů  se vypočítávala  výška draku.  Za pomoc  při těchto soutěžích bych chtěl aspoň dodatečně poděkovat žijícím a už i nežijícím spoluobčanům.

  K dalším činnostem, které nemají nic společného s modelářstvím, byly letní prázdninové  stanové tábory pro  modeláře. Tyto se  uskutečnily za nádražím Vrbovce na louce Podhajských, dále ve  Velkou nad Veličkou  pod Hájem, později z důvodů stravování v kempu ve Strážnici (vícekrát).

  Od roku 1975 jsem nejprve sám začal létat kat. RC V1 s amatérsky vyrobenou  radiovou soupravou.  Tato souprava  řídila model  jen směrovkou systémem BANG-BANG  t.j. doraz-doraz. Továrně  vyrobené radiové soupravy jsme zakoupily  až v roce 1980. Tyto soupravy byly ještě  horší kvality než  moje  amaterská.  Soupravy  dostali  pan  Hrbáček  a  další členové kroužku.

  Já jsem na konci roku 1975 získal "Mistrovskou třídu". Na soutěže  jsme jezdili po  okolí: Břeclav, Holíč,  Gajary, Trenčín, Uh.Hradiště, Otrokovice, Strážnice, Kroměříž, Holešov. Po dobrém umístění na  okresním a krajském přeboru byli v roce 1979 nominováni na mistrovství republiky  do Mladé Boleslavi  dva naši modeláři - Podlucký  Ivan a Škopík Dušan, kde se umístili v kat. A3 a A1 na 6. a 7.místě. O rok později Škopík Dušan ve Slaném skončil na 2.místě. V roce 1984 se na mistrovství republiky v Plzni probojovali v kat. A2 Šmehlík Miroslav (skončil na 1.místě) a Maňák Miroslav v kategorii někde uprostřed.Já jsem byl nominován jako krajský trenér a měl jsem na starosti modeláře z Jihomoravského kraje.